Tanky použité za 1. světové války byly začátkem nových obrněný sil které změnily průběh války.
Britské tanky
Little Willie
Prototyp britského tanku, který byl historicky první prakticky použitelné pásové obrněné vozidlo. Zkoušel se v roce 1915. Pro bojové účely byl nevhodný, avšak stal se základem pro další britské tanky první světové války, především jako přímý předchůdce těžkého tanku Mark I.
Tank vážil 18,3 tuny a jeho pancíř byl snýtován z šestimilimetrového kotlového plechu. Měl být osazen dvěma dvouliberními děly Vickers, druhotnou výzbroj měl tvořit jeden či více kulometů. Posádku mělo tvořit šest mužů. K pohonu sloužil benzinový šoupátkový motor Foster-Daimler Knight o výkonu 105 k, s nímž stroj dosahoval maximální rychlost 3,2 km/h. Řízení pásového vozidla pomáhala dvojice vlečených kol.
Mark A(Whippet)
Jednalo se o střední tank, který měl za úkol podpořit těžké tanky díky své obratnosti a rychlosti.
Na jedné straně se jednalo o stroj, který byl nevhodný pro zákopovou válku, resp. překonávání zákopů, na straně druhé šlo na tu dobu o poměrně rychlé vozidlo, které se dokázalo obratně pohybovat a zasazovat nepříteli údery. Celkem bylo vyrobeno 200 ks.
Poprvé se dostaly do boje v březnu 1918. Předvedly tehdy svoji užitečnost při krytí ústupu pěších divizí odrážejících německý nápor v rámci takzvané Ludendorffovy ofenzívy. Whippety byly tehdy přiděleny k tankovým praporům jako zvláštní roty X. Při jedné srážce 24. dubna poblíž francouzské vesnice Cachy zničila jediná rota Whippetů o síle 7 tanků celé dva prapory německé pěchoty, které přistihla v otevřeném prostoru. Tanky přitom postřílely přes 400 vojáků. Téhož dne byl jeden Mark A zničen v souboji s německým A7V. Jednalo se teprve o druhou tankovou bitvu v dějinách a o jediný případ, kdy se britský Mark A utkal s nepřátelským tankem.
Mark I
Mark I byl první bojově nasazený tank v historii válek. Poprvé byl nasazen 15. září 1916 v bitvě na Sommě.
Jeho výzbroj byla nesena ve sponsonech na bocích trupu a tanky se dělily na Male, které byly vyzbrojeny dvěma kanóny ráže 57 milimetrů QF 6 pounder Hotchkiss, což byla původně námořní děla, a čtyřmi kulomety Hotchkiss ráže .303 British, a Female, jejichž hlavní výzbroj představovaly kulomety Vickers, doplněné také kulomety Hotchkiss. Pancéřování dosahovalo síly až 10 milimetr, a v praxi se ukázalo být zranitelné nově vyvinutou německou střelou typu Spitzgeschoss mit Kern ráže 7,92 mm.
Mark IV
Mark IV byl pokračováním řady britských tanků (Mark I, II, III,). Tanky řady Mark se dělily na „Male“, které byly vyzbrojeny kanóny Hotchkiss a kulomety, a „Female“, které byly vyzbrojeny výhradně kulomety. Výroba tohoto britského tanku byla zahájena v březnu 1917. Tank Mark IV využíval poznatky z předchozích typů a konstruktéři tak reagovali na požadavky, které vyplynuly z bojového užívání. Boční střílny byly zmenšené, jejich tvar byl upraven. Došlo k zesílení čelního pancíře a nádrže, která byla navíc přesunuta do zadní části tanku. Prodloužená verze stroje zvaná Tadpole („pulec“) byla o 2,7 metru delší, aby lépe překonávala zákopy.
K prvnímu bojovému nasazení tohoto tanku došlo během bitvy u Messines od 7. do 14. června 1917.
Celkem bylo vyrobeno 1220 tanků Mark IV, z toho 420 kusů „Male“, 595 „Female“ a 205 neozbrojených zásobovacích tanků. Mark IV se tak stal nejvíce vyráběným britským tankem 1. světové války.
Mark V
Jednalo se o vylepšenou verzi tanku Mark IV , která zasáhla do bojů v posledních měsících 1. světové války. Díky vylepšení Waltera Wilsona to byl první britský tank, který mohl řídit pouze jeden muž. Zbývající členové posádky se tak mohli plně věnovat obsluze zbraní.
Mark V byl vyvinut v říjnu 1917. Jednalo se o poslední typ britských kosodélníkových tanků, které byly charakteristické pro 1.světovou válku. Tank byl již vybaven i převodovkou. Velitel měl k dispozici novou velitelskou kopuli, což usnadňovalo vzájemnou komunikaci a přehled na bojišti. Stroj poháněl 19litrový řadový šestiválec Ricardo s výkonem 150 koní při 1200 otáčkách za minutu.
Mark VIII
Mark VIII
Mark VIII, také známý jako Liberty nebo The International byl anglo-americký tank navržený během první světové války, aby nahradil starší britské tanky s cílem vytvořit unifikovaný typ, kterým měly být vybaveny Francie, Spojené království a USA. V praxi byla jeho výroba pomalá a do listopadu 1918 bylo vyrobeno pouze několik kusů.
Po válce bylo 100 těchto tanků používaných americkou armádou až do roku 1932, kdy je nahradily pokročilejší typy. Ty, které nebyly vyřazeny do začátku druhé světové války, byly poskytnuty Kanadě na cvičné účely.
Posádka tanku se skládala z 10 až 12 členů. Dvanáctým členem posádky byl mechanik, který seděl vedle vidlicového dvanáctiválcového motoru Liberty 12 o výkonu 300 koní. Motor byl chlazen velkým horizontálním chladičem. Tři obrněné palivové nádrže v zadní části tanku o objemu 909 litrů poskytovaly tanku dojezd 90 kilometrů. Motor přenášel sílu prostřednictvím planetové převodovky, která poskytovala dva převodové stupně vpřed a dva vzad. Maximální rychlost tanku byla 8 km/h. Jeho hmotnost byla jen 38,9 tuny a pancéčování bylo vpředu a po stranách 16 mm silné.
Německé tanky
A7V
Německo význam tanků dlouhou dobu podceňovalo, a tak teprve roku 1916 začal vývoj těchto obrněnců. Jejich výroba začala až v polovině roku 1917, přičemž počet 20 kusů byl zcela zanedbatelný. Navíc tanky A7V byly kolosy s minimálně osmnáctičlennými posádkami, což bylo v praktickém boji problematické. Teprve v březnu 1918 se zjistilo, že tank má absolutně nevyhovující jízdní vlastnosti v terénu. Německá armáda proto bojovala víc s ukořistěnými tanky než s vlastními.
Tři tanky A7V se v roce 1918 zúčastnily u severofrancouzského městečka Villers-Bretonneux první tankové bitvy v historii, ve které se střetly se třemi britskými tanky Mark IV. Potyčka skončila poškozením dvou tanků Mark IV „female“ verze, zničením vedoucího německého tanku a ústupem zbylých dvou A7V.
K-wagen(Großkampfwagen)
K-Panzerkampfwagen, neboli Großkampfwagen, byl německý supertěžký tank, který vznikl na jaře 1917. Tým vedený Ing. Vollmerem a kpt. Wegerem dokončil konstrukci dvou prototypů těsně po konci první světové války. Původní hmotnost tanku měla být okolo 165 tun, nakonec byla zredukována na 120 tun. Dosahoval rychlosti 7,5 km/h. Pancíř měl 30mm. Hlavní zbraní tanku byly čtyři kanóny ráže 77mm.
Tank LK I/LK II
Tanky LK I a LK II byly prototypy německých lehkých tanků vyvinuté během krátké doby na sklonku 1. světové války na jaře 1918. Měly být lehčí a levnější variantou připravovaných těžkých tanků K-wagen a Sturmpanzerwagen A7V. Do června 1918 však byly dokončeny pouze dva prototypy a armádní objednávka na 580 tanků LK II nebyla nikdy realizována.
Maximálni rychlost 14-18 km/h. Pancéřování 8-14 mm. Hlavní zbraní byl kulomet 7,92 mm MG 08.
Ruské tanky
Car tank
Car tank jinak také Lebeděnkův tank či Netopýr bylo kolové obrněné vozidlo experimentální konstrukce navržené a zkonstruované v Rusku inženýrem Nikolajem Lebeděnkem a jeho spolupracovníky mezi lety 1914–1915.
Mendělejevův tank
Mendělejevův tank je označení pro projekt super těžkého tanku, vyvinutý inženýrem Vasilijem Dmitrijevičem Mendělejevem, nejmladším synem Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva. Byl vyvinut v letech 1911–1915. Projekt obsahoval velké množství původních návrhových řešení a inovací, ale nebyl pro nezájem ruské vlády realizován.
Americké tanky
Ford 3-Ton M1918
Ford 3-ton M1918 tank byl americký tančík první světové války a jeden z prvních projektů tanků realizovaných ve Spojených státech. Jednalo se o malé vozidlo pro dvoučlennou posádku, vyzbrojené jedním kulometem M1919 Browning, které dosahovalo maximální rychlosti 12,8 km/h.
Vývoj třítunového tanku firmy Ford byl zahájen v polovině roku 1918 s plánem doplnit jím výzbroj Amerických expedičních sil vedle Renaultu M1917. Počáteční výrobní sérii představovalo patnáct vozidel, z nichž jedno bylo odesláno do Francie ke zkouškám. Celkem byla zadána výroba 15 000 exemplářů, ale americké tankové vojsko pociťovalo, že vozidlo nesplňuje jeho požadavky na tank, a s uzavřením příměří na západní frontě byla zakázka na další výrobu zrušena. Zůstalo pouze patnáct exemplářů vyrobených během války.
Francouské tanky
Frot-Laffly
Tank Frot-Laffly byl jeden z prvních francouzských experimentálních tanků. Tento prototyp, označovaný též za “pozemní bitevní loď“, navrhl a postavil francouzský konstruktér Paul Frot mezi prosincem 1914 a dubnem 1915 v reakci na požadavek ministerstva války volajícího po obrněném vozidle, které by v probíhající 1. světové válce dokázalo překonat nepřátelské zákopy. Frot-Laffly předstihl vývoj britského tanku Little Willie o 9 měsíců.
Schneider CA1
Schneider C.A.1 vyráběn podnikem Schneider et Cie. Vznikl na základě amerického pásového tahače Holt, který byl ve Francii opancéřován a představen v tajnosti armádním špičkám. Nová zbraň si získala potřebné sympatie a tak byl v roce 1916 představen nový stroj.
Tank Schneider bylo opancéřované vozidlo, které mělo v pravém předním rohu korby střílnu, ve které byl lafetován kanón ráže 75 mm. Sekundární výzbroj byla tvořena dvěma kulomety Hotchkiss ráže 8 mm. Na přední části tanku byla řezačka ostnatého drátu. Motor se nacházel v levé přední části tanku. V zadní části byly dvoje dveře pro osádku. Tanky Schneider byly neohrabané, měly krátký podvozek a dlouhou korbu, což omezovalo jejich průchodnost terénem. Trpěly též nedostatečnou ventilací bojového prostoru. Celkem bylo vyrobeno 400 kusů.
Tank Schneider byl poprvé nasazen 16. dubna 1917 v Chemin des Dames v rámci takzvané Nivellovy ofenzívy. Ze 132 nasazených tanků jich bylo 57 zničeno, další byly neopravitelně poškozeny. Většina zničených tanků připadla na vrub explozi palivových nádrží, které se nacházely poblíž střílen pro kulomety.
St. Chamond
St. Chamond byl konkurencí prvního francouzského tanku Schneider CA1. Poprvé byl užitý v boji v roce 1917. V žádném případě nedosahoval kvalit tehdejších britských tanků. Po válce byl vyměněn za mnohem kvalitnější britské tanky Mark IV.
Renault FT-17
Lehký tank Renault FT vzor 1917 byl prvním bojově nasazeným tankem v historii s výzbrojí umístěnou v plně otočné věži, s řidičským v přední a motorovým prostorem v zadní části korby. Tato jeho průkopnická koncepce se stala základem pro další vývoj tanků. Zkonstruován byl v roce 1917.
Tank Renault FT-17 měl samonosnou korbu. Pohon obstarával zážehový motor Renault o výkonu 35 hp. Jelikož krátká korba tanku zvyšovala nebezpečí převrácení vozidla během překonávání zákopů, byl na její zadní část připevněn rám s ližinou (ohon), o kterou se stroj mohl při hrozbě převrácení opřít. Tank měl odlévanou věž, ve které byl uložen kulomet Hotchkiss ráže 8 mm. Na střeše věže byla instalována pozorovací kopule. Odlévaná věž byla později pro svoji náročnost na výrobu nahrazena nýtovanou. Od května 1918 byl do části tanků FT-17 lafetován kanón Puteaux ráže 37 mm. Během první světové války bylo vyrobeno 3177 vozidel a další do celkového počtu 3800 ještě po válce. Na začátku druhé světové války se ve službě Francouzské armády nacházelo ještě 1560 vozidel.
